Opravdu výsluhy škodí?

Nárok na výsluhový příspěvek vzniká příslušníkovi bezpečnostního sboru, který vykonával službu nejméně 15 let a zároveň nebyl ze služebního poměru propuštěn za spáchání úmyslného trestného činu. Je tento příspěvek spravedlivý?

Zaujal mě článek umístěný na webových stránkách www.reflex.cz ze dne 25. listopadu 2019 s názvem „Výsluhy škodí nejen policii a celníkům, ale i celé společnosti. Navyšme platy těm, kteří zůstali.“ Chtěl bych tímto reagovat nejen na tento konkrétní článek, ale i na další obdobné články vyjadřující podobné názory.

Autor, právník Petr Kolman, poukazuje na personální problémy celní správy a policie. Konstatuje, že řady celní správy údajně jen letos opouští nebo opustí více než čtyři stovky lidí. Slůvko „údajně“ použité v předchozí větě pozornému čtenáři naznačuje, že informace není ověřená. Dále autor, aniž by své tvrzení opět jakkoli doložil, konstatuje, že jde většinou o lidi zkušené a v nejlepším produktivním věku. A rázem, rovněž bez ověření, odhaluje i důvod jejich odchodu, kterým jsou prý výsluhy. Další text článku se již nese v duchu kritiky výsluh.

Dovolil bych si autorovi článku oponovat. Jako člověku racionálně založenému mi vadí nepodloženost jeho shora uvedených tvrzení. Očekával bych konkrétní informace typu kolik lidí, z jakých důvodů, v jakém věku, po kolika letech služby odchází. Na základě takto strukturovaných a ověřených informací lze teprve činit nějaké závěry. Nikoliv na základě pouhých dojmů či myšlenek. To nepovažuji vůči čtenářům za seriózní.

Zajímavá je úvaha autora, že částečně by situaci zlepšilo, pokud by po dobu, kdy „odešlého“ policistu nebo celníka zaměstnává stát, kraj nebo obec, tento bývalý příslušník neměl na výsluhu nárok. Takové opatření by prý logicky omezilo „taktické přesuny“ ze služební na civilní pozici a vysávání státního rozpočtu.

Jestliže na počátku čtení zmíněného článku jsem se začal ošívat, tahle úvaha už se mnou řádně zacloumala. Co to je s prominutím za pitomý nápad! Slyšel autor článku někdy o rovném přístupu a zákazu diskriminace? Takže policista nebo celník, který ukončí služební poměr a půjde dělat ochranku podnikateli, nebo využije jinak své zkušenosti a bude mu dokonce pomáhat krýt některé jeho nekalé praktiky, radit jak obejít zákon, zjišťovat pro něj informace apod., tak jím bude štědře placen a ještě v pohodě pobírat výsluhu?!  A jeho kolega, který třeba bude chtít učit a vzdělávat mladou generaci na škole zřizované státem (MŠMT), krajem či obcí bude bez výsluhy? To je geniální! A kolik se ušetří? Škola stejně musí nějakého učitele přijmout a zaplatit. A příslušník pokud se rozhodne odejít, stejně odejde a bude čerpat výsluhu.

Domněnka autora, že podstatnou příčinou odchodu příslušníků bezpečnostních sborů do civilu jsou jím zmíněné „taktické přesuny“ není ničím podložená. Já, jako bývalý policista, mohu alespoň vycházet z mnohaleté osobní zkušenosti. Takové odchody se vyskytují, ale byly v mém okolí vždy okrajové. Empiricky jsem dospěl k poznání, že hlavní důvody odchodu do civilu jsou následující:

• neschopné či nekompetentní vedení,
• nepříznivé a stále se zhoršující podmínky pro výkon služby,
• nesmyslný nárůst administrativy,
• nesmyslné předpisy, nařízení, reorganizace,
• celkový pocit zmaru a vyhoření.

Pokud by se podařilo odstranit tyto příčiny a posílit právní i společenský status příslušníků bezpečnostních sborů, nebylo by třeba řešit personální problémy. Nebo možná bylo, protože jejich příčiny jsou širší a hlubší, ale rozhodně ne v takovém rozsahu.

Nechci autorovi článku podsouvat zlé úmysly, Jistě ho problematika neutěšené personální situace v řadách bezpečnostních sborů trápí a snaží se přispět k jejímu řešení. Bohužel, dle mého názoru, poněkud nešťastným způsobem. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Zpochybňování výsluhových náležitostí ke zlepšení situace nepovede, právě naopak. Příslušníky znejistí, a ti kteří dosud s odchodem váhají, budou mít další důvod, aby si pospíšili.

Výsluhové náležitosti jsou pevně spojeny se služebním poměrem a službou v ozbrojených složkách. Jejich počátky v moderní podobě se datují již od 18 století, mají tedy dlouholetou tradici. Vyjadřují závazek společnosti sociálně zabezpečit příslušníky, za výkon jejich psychicky a fyzicky náročné služby, při níž jsou povinni, v případě nutnosti, nasadit i vlastní život. Nutno zohlednit i další negativní rys této služby, a sice výrazný prvek situační i právní nejistoty. Ten způsobuje, že výkonný příslušník při řešení zdánlivě banálního případu může přijít o život, nebo že i když výkonný policista služební zákrok provede sebelépe, nikdy neví, jak bude následně posouzen a vyhodnocen. Výkonní policisté jsou tak stále „jednou nohou v kriminále“, což si veřejnost neuvědomuje. A co horšího, mnohdy si to zřejmě neuvědomují ani jejich nadřízení.

Navýšení platů za cenu ztráty nároku na výsluhu, jak navrhuje autor článku, považuji za jeho úplně nejhorší nápad. Zní to lákavě, až populisticky. Mladí potřebují peníze hned, tak ať dostanou pořádně zaplaceno za službu teď, co nějaká výsluha za desítky let. Jenomže když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. Dovolím si předpovědět, jak by to dopadlo. Stejně jako to v minulosti dopadlo s 25% za nepodnikání, s hodnostními příplatky apod. Pamětníci vědí, mladí si to mohou zjistit, nebudu to hlouběji rozebírat. Jen naznačím, že nejprve s velkou pompou dostanou přidáno třeba 8.000,- k platu, že to je jako ta kompenzace za tu odebranou výsluhu, jenže pak přijde krize, následují úsporná opatření, potom možná nějaké valorizace, samozřejmě malé a už po několika letech je plat proporcionálně ke zbytku společnosti v obdobné výši jako dříve, jenže bez nároku na výsluhu. Apeluji na všechny mladě příslušníky, nenechte se zlákat hezkými slovíčky, nevzdávejte se výsluh, chraňte si je, je to v podstatě to jediné co Vám může v budoucnu vynahradit všechny současné nevýhody služby oproti normálnímu pracovnímu poměru.

Závěrem bych chtěl zdůraznit a všechny příslušníky bezpečnostních sborů ubezpečit, že hnutí občanů Trikolóra bude vždy preferovat stabilitu před reformou a nebude zpochybňovat výsluhové nároky, které považuje za spravedlivé a zasloužené.