Quo vadis domobrano?

Legislativní záměr postihovat činnost ozbrojených skupin usilujících o ozbrojené prosazení svých cílů je jistě chvályhodný. Nebude příslušné ustanovení zneužitelné i proti domobraně občanů hájících svůj majetek?

Vláda na své schůzi dne 6. ledna 2019 projednala a posoudila návrh poslanců na vydání zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky (sněmovní tisk č. 669). Přes určité výhrady (celkem 8 výhrad často formulačního charakteru) zaujala vláda k návrhu souhlasné stanovisko.

Navrhovaný zákon stanoví zákaz ozbrojených skupin, spočívající v zákazu zakládat, organizovat nebo vyzbrojovat ozbrojenou skupinu anebo účastnit se její činnosti.

V § 3 odst. 2 je uvedena definice ozbrojené skupiny (nepoužívá se pojem domobrana).

Ozbrojenou skupinou se rozumí skupina osob, která zároveň

a)    má povahu paramilitární ozbrojené složky,

b)    je určena k ozbrojenému prosazování cílů založených na politické náboženské nebo jiné ideologii, a

c)    nakládá se zbraněmi, usiluje o získání přístupu ke zbraním, nebo organizuje osoby, které se zbraněmi nakládají.

V rámci důvodové zprávy předkladatelé návrhu konstatují, že návrh zákona mimo jiné sleduje zabránění vzniku autonomních ozbrojených skupin, které by měly aspiraci nahradit či v souladu s vlastními cíli doplnit, a popř. problematizovat či snížit důvěru v bezpečnostní mechanismy státu, a to i v případech pokud by se o dosažení těchto cílů dané autonomní entity pokoušely formálně v rámci legálních prostředků právního řádu České republiky.

V další části důvodové zprávy předkladatelé přiznávají, že pojem paramilitární ozbrojené složky  není v návrhu definován, současně – dle mého názoru nelogicky – tvrdí, že se ale jedná o pojem vysvětlující. Uvedený pojem předkladatelé chápou v těchto rovinách:

1)    musí se jednat o uskupení s určitou vnitřní hierarchickou organizační strukturou (organizační aspekt)

2)    musí se jednat o organizace paravojenského, popř. parapolicejního či obecněji parabezpečnostního typu (typologický aspekt)

3)    tyto pojmy odkazují ke konkrétním příkladům ozbrojených skupin, které na území republiky vznikaly a vyvíjely činnost v minulosti, ať již byl jejich název jakýkoli (historický a srovnávací aspekt)

Stanovovaný zákaz dle předkladatelů však nestojí toliko na definici povahy zakazované ozbrojené skupiny, současně musí být naplněna kumulativně i následující hlediska.

-       Musí se jednat o skupinu, která sleduje prosazení určitých politických, náboženských nebo obdobných společenských cílů, založených na určité ideologii,

-       dosažení těchto cílů musí zahrnovat (nebo aktivně připouštět) i právě jejich ozbrojené prosazení,

-       ozbrojenost skupiny muže spočívat jak v tom, že se zbraněmi nakládá samotná skupina, či o získání přístupu ke zbraním usiluje, nebo s výše uvedeným cílem jen organizuje osoby, které jinak  se zbraněmi nakládají (např. coby držitelé zbrojních oprávnění).

Navrhované sankce  za přestupek spáchaný porušením uvedeného § 3 je pokuta do výše 200.000,-Kč a zákaz činnosti až na 7 let.

Hypoteticky si představuji následující situaci. Občané nějaké lokality jsou sužováni kriminalitou, přičemž policie není schopna přijmout účinná opatření k řešení uvedeného stavu. Zoufalí občané, když se u příslušných státních institucí nedočkají nápravy natož vyřešení situace, tak se zcela přirozeně a logicky rozhodnou problém řešit společnými silami.

Jistě se mezi nimi najde několik držitelů zbrojních oprávnění, kteří umí se zbraní zacházet. Budou se organizovat, třeba formou sousedských hlídek či podobně. Ozbrojení budou muset být, protože od darebáků, kteří nerespektují zákony a pravidla slušného soužití mohou očekávat cokoli, spíše to horší a obrana má smysl pouze tehdy je-li důraznější než útok.

Budou ozbrojeně prosazovat cíle založené na pravicové konzervativní ideologii, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné a tím spíše i tělesná integrita člověka.   

V tu chvíli tito občané naplní všechna kritéria § 3 odst. 2 navrhovaného zákona včetně komentáře v důvodové zprávě, že jde o organizaci parabezpečnostního  nebo parapolicejního typu.

Proto se obávám, že zákon v tomto znění přijatý by byl snadno zneužitelný právě proti domobraně zoufalých občanů sužovaných kriminalitou např. aktuálně sériová majetková trestná činnost v okolí obce Jesenice.

Považuji za důležité poznamenat, že návrh zákona jako celek považuji za zdařilý a právní úpravu předmětných oblastí za potřebnou. Z obsahu návrhu je zřejmé, že záměr je dobrý a všichni zúčastnění odvedli kus poctivé práce. Jediný problém mám s navrhovaným zněním § 3. Samotný záměr zakázat ozbrojené skupiny ohrožující stabilitu společnosti uznávám, stejně tak i monopol státu na silové složky.

Vzhledem k současnému právně formalistickému výkladu zákonů a dalších právních předpisů se však možného zneužití proti domobraně obávám.

Někdo by mohl namítnout, že ochrana života, zdraví, majetku je základním právem a nemůže to být žádný ideologický cíl. Nejsem přesvědčen, že to je a bude vždy naprostá samozřejmost. Byl bych klidnější, pokud by to takto nějak bylo v uvedeném zákoně výslovně vyjádřeno, jako případná pojistka před účelovým výkladem.

Důležitost problematiky bych ilustroval na druhém dodatku ústavy Spojených států, který považuji za stále aktuální, a který říká, že lidé mají právo držet zbraně a vytvářet milice. Jeho text zní přibližně takto: „Protože je dobře organizovaná milice nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušeno.“